Ženská cesta po stopách Máří Magdalény v Provence

V květnu 2018 jsem se zúčastnila úžasné ženské cesty po stopách Máří Magdalény v oblasti Provence, jižní Francie. Zájezd vedly skvělé lektorky a ženy Lilia Khousnoutdinova a Andrea Sobotová. K článku jsem se dostala až teď a jsem za to ráda, cestu můžu zhodnotit s odstupem času a článek píšu v době, kdy prožívám těžké přechodné období po ztrátě miminka, kdy mám potřebu více psát a uzavírat některé svoje životní kapitoly a tvořit nové. A že jsem si vzpomněla zrovna na psaní tohoto článku není vůbec žádná náhoda.

 

 

Nápad na to, abych se vydala na tuto cestu se mi vnuknul již minulý rok, kdy jsem s oběma lektorkama absolvovala zájezd do Avalonu, který mi změnil můj dosavadní pohled na život. Zmínily se tehdy, že provázejí ženy též do Provence a že je to ryze ženská cesta, která má zase trochu jiné kvality než cesta do Avalonu. Hmmm, zapálily ve mě zvědavost a tak jsem se na cestu do Provence přihlásila. Bez očekávání, bez přání. Prostě jsem věděla, že mám jet. Za nedlouho dávali v kinech film o Máří Magdaléně, moji zvědavost po tomto tématu to tedy ještě více prohloubilo.

Bydlíme v Tourves

Zájezd se konal na přelomu dubna a května a téměr celý týden jsme měly příjemné počasí, první dny trochu pršelo, ale potom už bylo příjemně. Ubytovaní jsme byly v úžasné vilce a já s kamarádkou Zuzankou jsme měly naprosto úchvatný apartmán s otevřeným výhledem ven. Bydlení jako v pohádce!

 

 

První den byla Beltainská noc 30.4., udělaly jsem si ohýnek, žehnaly našim vlastním záměrům a kdo měl odvahu, oheň si ještě k tomu přeskočil. Já ho samozřejmě přeskočila a pak si šla skočit do bazénu. Večerní koupání jedna áá.

 

Jeskyně La Sante Baume

Hned další den jsme vyrazily navštívit jeskyni La Sainte Baume, kde se Máří Magdaléna ukrývala posledních 30 let svého života. Odkrývaly se mi informace, o kterých jsem dřív nevěěla. Například to, že Máří Magdaléna po odchodu z Jeruzaléma připlula lodí právě do oblasti Provence. Zda dobrovolně či nedobrovolně, to je sporné, ale její odkaz tu nepopiratelně je a místní lidé ji velmi uctívají. To mi na této oblasti a na místech, které jsme navštívili, přišlo nejkrásnější.

 

 

V Česku není Máří Magdáléna uctívána vůbec a když to vezmu globálně, tak teprve v roce 2016 ji uznal Vatikán za svatou (až díky pokrokovému papeži Františkovi). Do té doby byla vnímána jako kurtyzána, nedůležitá žena v celém příběhu Ježíše Krista. Nedůležitá žena v mužském světě, kdy jen muži mají právo být kněží a v přímém napojení na Boha. Ctěná je církví oproti tomu ctnostná panna Maria, matka Ježíše, která prý zažila neposkvrněné početí. Hmm. Tento odkaz nás ženy podle mě dost poškodil a následky si neseme i v dnešním světě. Je na každé z nás, či máme tu odvahu jít trochu proti proudu, a nebát se nacházet v sobě znovu naši ženskou sílu, ženské zbraně, ženské hodnoty, které se v posledních staletích jakoby vytratily..

 

Do jeskyně La Sainte Baume jsme šly každá sama za sebe dlouhou klikatou cestou, která stoupala až téměř na samý vrchol hory. Bylo nám doporučeno jít bosky, abychom cítily zemi, po které Máří Magdaléna chodila a abychom vnímaly všechna znamení, zvláštní úkazy, na které po cestě narazíme.

 

Bosky chodím normálně, takže pro mě to nebyl žádný problém, pro většinu ostatních to potom byla velká výzva. Cesta ale nebyla úplně jednoduchá, nechyběly zde pasáže s ostrými kameny, tak jsem docela obdivovala ženy, které, ač nejsou na bosou chůzi zvyklé, zvládly to na jedničku. Začalo do toho docela silně pršet, takže jsme každá pro sebe ještě do toho sváděly boj, zda zimu, mokro a déšť a dlouhou cestu ustojíme.

 

 

Jeskyně je monumentální. Díky církvi se jeskyně opravila a nadále se udržuje, vybavili ji různými sochami a oltářemi. Některé z nich byli na mě až moc rušivé a zbytečné (např. všudypřítomná socha ukřižovaného Ježíše), ale budiž. Každý si zde najde to svoje. V jeskyni se dá posedět a v klidu se nacítit na toto úžasně silné místo a to pro mě bylo důležité. Někteří se zde necítily příliš dobře, přicházel na povrch smutek, bolest, slzy, ale též pocity vděčnosti.

 

 

Večer při společném sdílení jsem se dozvěděla, že Máří Magdaléna je pojímaná jako patronka dětí a především také nenarozených dětí. Toto se mnou velmi zarezonovalo. Vyprávěly nám příběh, že v jeskyně je též oltář věnovaný právě nenarozným dětem. Ufff. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Ta úcta v nenarozené děti se mnou úplně otřásla.

 

V té době jsem měla za sebou již dva nedobrovolné potraty a nikdy mě do té doby nenapadlo, že bych se vzdala jmen dětí, které sem si vysnila. Chtěla je dát dětem, které by se mi třeba ještě narodily. Od té doby jsem ale začala přemýšlet o tom, že nastal čas jim nechat zde také vyrobit svoji destičku s jejich odkazem a uctít tak jejich památku. Při společném pobytu asi dvaceti žen postupně vyplývalo na povrch, že ačkoli jsme dopředu nevěděly, že toto tu budeme řešit, tak nás s tímto tématem zde bylo více. Poslední den jsme do jeskyně měly zavítat ještě jednou, tak jsem měla čas po celý zbytek pobytu o tomto přemýšlet..

 

 

Byla mezi námi též doktorka z gynekologie, která se též potraty zabývala z medicínského hlediska a pak zde byly mezi námi dvě těhulky, jednou z ní sama průvodkyně Lili, která měla ca. 3 týdny před porodem a její neutuchající energii jsem velmi obdivovala. Cestování pro stopách Máří Magdalény bylo docela fyzicky náročné. A pak spousta dalších úžasných žen s dalšími svými tématy.

Bazilika Saint Maximin

Navštívily jsme pak různé blízké městečka, např. krásnou baziliku Saint-Maximin, baziliku zasvěcenou právě Marii Magdaléně. Je to nádherná bazilika, kde jsou též v kryptě uschovány ostatky Máří Magdalény.

 

Městečko Cassis

Jeden den jsme strávily trochu více odpočinkově v přímořském městečku Cassis. Udělaly jsme si zde krásný rituál propuštění všeho nepotřebného a strávily krásný slunečný den nakupováním, debužírováním, užíváním si přímořského podnebí a prostředí. Některé nás (třeba jako já) jsme si neodpustily ani koupel v moři, které mělo v té době asi 15 stupňů 🙂 Ale bylo to úúúžasné a osvěžující!

 

Městečko Saites Maries De La Mer

Jenen z dalších dnů jsme navštívily další krásné přímořské městečko Saintes-Maries-de-la-Mer, kde se vylodila Máří Magdaléna při svém odjezdu z Jeruzaléma. Město kousek od hranic se Španělskem, kde se mísí francouzská a španělská kultura v jeden krásný celek. Je zde, krom dalších úžasných míst, krásný kostel sv. Sáry, což byla dle místních dcera Máří Magdalény, která pokračovala v jejím odkaze. Ovšem nejkrásnější z celého kostela byla pro mě střecha, na kterou se dalo vylézt. Výhled byl dechberoucí.

 

 

O zážitky na celém pobytu nebyla nouze. Třeba když jsme se s ženami hodily jeden večer do gala, navzájem se oblékly a namalovaly a vyrazily tak na večeři a objevovat nová místa. Na jméno městečka, kam jsme zavítaly, si už nepamatuju, ale užily jsme si to tu náramně!

 

Společné zážitky byly nejvíc

Hodně jsme v celém pobytu cestovaly a přesouvaly se auty. Bylo nás 5 aut a musely jsme se držet v koloně za sebou, abychom zvládly dorazit na místo určení. Řídila jsem jedno auto a většinou naše auto jelo poslední z kolony, o to víc dobrodružství jsme zažily, když jsme se kolikrát naší koloně ztratily a pak je zase z ničeho nic našly na nečekaném místě v centru města. Nebo když jsme zaparkovaly auto v neexistujícím druhém podlaží pod zemí. Když jsme se totiž pro auto vracely, tak ve výtahu byto přízemí a další patra začínající -3,-4,-5. Druhé podlažní patro chybělo. Užily jsme si kopec srandy než jsme zjistily, že podzemní parkoviště protínají celé centrum města, ale mají více vstupů / výstupů, takže po asi hodině hledání jsme naši neexistující dvojku našly! Nebo se nám podařilo zarazit v zadních dveřích dětskou pojistku a moje zlatíčko kamarádka Zuzanka nám pomohla vyřešit situaci Krucifixem 😀

 

 

Moje posádka auta byla naprosto skvělá, panovala i v krizových situacích uvolněná nálada a především díky nim jsem si celý pobyt užila plnými doušky. Děkuji holky za to! Na to se nezapomíná!

 

Úcta našim nenarozeným dětem

Poslední den jsme se vrátily ještě jednou společně do jeskyně Máří Magdalény La Sainte Baume a já si zde splnila svůj úkol, o kterém jsem se dozvěděla až na místě v Provence – a to zanechat zde plně veškerou bolest, slzy, nezpracované emoce z potratů svých dvou nenarozených dětí. Uctít jejich pamatku a nechat jim vytvořit destičku na znak úcty k nim a jejich cestě. Rozloučení bylo bolavé, ale velmi očistné. Jako by mi spladl najednou kámen ze srdce, jak se mi tím ulevilo.

 

 

Krásnější místo jsem si pro památku mých nenarozených dětí Ondřeje a Marie nemohla přát. Celá cesta do jeskyně a výhled potom ze samého prostoru jeskyně je prostě nádherný.

 

Dračí jeskyně

Poté jsme ještě navštíly veřejnosti skrytou jeskyni, kam se Máří Magdaléna chodila modlit. Jeskyně vypadala jako samý vstup do jóny a umožnila vstup jen některým z nás. Vstup byl velmi klouzavý a příkrý a na stěnách se nedalo ničeho zachytit, ale komu se podařilo se do této draží jeskyně dostat, měl to za jako za odměnu. Děkuji Bohyni za to, že jsem mohla být též připuštěna.

 

Světlo na konci tunelu, tak by se dal popsat pohled, který se z jeskyně naskýtal..

 

Jsem žena a jsem za to vděčná

Celý pobyt v Provence byl pro mě jedním slovem neuvěřitelný a neuvěřitelně silný na emoce všeho druhu. Zažila jsem si zde bolest a ukončení jedné mé ženské kapitoly, zároveň jsem si zde zažila radost a štěstí a poděkování za to, že jsem se narodila v ženském těle. Pochopila jsem odkaz Máří Magdalény jako ženy, která se musela vypořádat s nelehkým osudem, ale nikdy se nevzdala. Díky své víře dokázala pomáhat ostatním, obklopovala se dalšími ženami, sestrami, které ji na její cestě pomáhaly. Nebyla to jenom ctnostná žena, která žila v celibátu, podle všeho měli s Ježíšem děti, které pak vychovávala dál a u toho šířila odkaz lásky a pomoci druhým. Dokázala svoji bolest ze ztráty partnera přetavit v radost ze života a pomoc druhým lidem. To je pro mě odkaz Marie Magdalény.

 

Říká se, že „Marie“ vlastně ani nebylo jméno, mohlo to znamenat jako „svatá“, „uctihodná“ apod. Není totiž jistě náhodou, že v Provence narazíte na spoustu Marií a není to jenom Marie Magdaléna a Panna Marie, nám známé ženské symboly a archetypy křesťanství. Kostely jsou zasvěcené i dalším Mariím a tyto Marie jsou zobrazovány nejčastěji jako ženy převoznice, jako ženy pomáhající lidem či malým dětem se dostat na druhý břeh, ženy léčící a pomáhající druhým.

 

Děkuji Bohyni, Lili a Andrejce, že jsem toto všechno mohla zažít. Říká se, že zážitky nám nikdo nevezme a je to pravda. Mohla jsem svoje peníze investovat jinak, koupit si něco hmotného, ale k čemu by mi to teď bylo.. Zrovna když píšu tento článek, prožívám nejtěžší období svého života a co mě drží nad vodou jsou právě tyto zážitky a uvědomění si své ženské síly.  To mi v životě pomáhá překlenout i těžké životní zkoušky a můžu jít dál.. Můžu jít dál neporažená, ale naopak posilněná a mohla svoji sílu a inspiraci používat a předávat dál..

 

Děkuji, děkuji, děkuji! Vím, že se sem zase vrátím..

 

 

Celou fotogalerii z mojí cesty si můžete prohlédnout ZDE.

 

Z městečka Caniss jsem natočila videjko na téma dovo-lené, můžete mrknout zde:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *