Poselství od protinožců

Jsou právě vánoční svátky a rok 2016, rok ohnivé opice, pomalu spěje ke svému konci. Já před malou chvílí dočetla knížku Poselství od protinožců, která mě naprosto strhla a tak jsem se rozhodla, že napíšu po dlouhé době nějaký příspěvek. Jsem ráda, že mám na to konečně trochu čas. Tento rok byl pro mě velmi turbulentní, plný změn a nových projektů a rozjezdů, prošla jsem si velkou osobní transformací a v té rychlosti jsem to ani nestačila vše nějak zaznamenat.

Knížka Poselství od protinožců a horečka mé dcerky mě donutila se na pár dní zastavit a trávit vánoční svátky v teple domova, s dcerkou pod peřinou, u českých pohádek a po večerech s knížkou. Původní plán byl sice strávit celé vánoční svátky až do Silvestra po návštěvách, ale opět se stalo nakonec všechno neplánovaně a my si mohli užívat rodinné pohody. Jsem za to moc ráda. Užila jsem si toho volna jako nikdy..

Knížka mě strhla jako dříve Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové a stejně jako u této další knížky jsem po přečtení pátrala na internetu po dalších informacích a našla jsem spoustu kritiky na pravdivost informací zde uvedených. A tak si říkám, není to jedno? Proč neustále všechno chceme mít dopodrobna vysvětlené, zanalyzované a jakmile se zde objeví jakákoli nejasnost či románové překroucení situace, hned děláme negativní závěry a odsuzujeme celou knihu a její úžasná poselství? Cožpak není důležitý jejich obsah, jejich poselství pro nás? Žítkovské bohyně mě osobně totálně nadchly, vzbudily ve mě touhu si o tomto tématu přečíst další knížky a informace a začít se o téma bohyní, či českých vědem dál zajímat. Do obce Žítková, kde se většina děje románu odehrávala, jsem se nakonec s kamarádkami a našimi dětmi vydala na několikatidenní výlet a mohla jsem tak sama na tobě pocítit a procítit to, co bylo obsahem románu. Úžasná záležitost, rozhodně doporučuju – jak román, tak výlet na místo činu.

Poselství od protinožců je další úžasný román. Až si říkám, že je s podivem, že jsem se k němu dostala až teď. Už jsem o něm slyšela dříve, ale do ruky se mi dostal až teď. Mělo to tak zkrátka být.. Přečetla jsem knihu jedném dechem a beru jí jako takové symbolické dovršení mé duchovní transformace v tomto roce. Kniha pojednává o američance, která se souhrou osudu dostane k původním australským domorodcům, kteří ji vezmou na několikaměsíční pouť australským vnitrozemím od východu až k západnímu pobřeží. Během této poutě se dozvídá o životě a myšlení těchto původních obyvatel, o jejich napojení na Zemi a na všechny rostliny a zvířata, o jejich telepatické komunikací a neochvějné víře v jednotu a smysl všeho dění. Nemám sebemenší důvod této knize a jejímu obsahu nevěřit, protože její obsah a poznatky aboridžinců, které zprostředkovávají americké návštěvnici se naprosto shodují s mými poznatky, ke kterým jsem během svého života přišla. Pokud bych měla něco vypíchnout, tak je to vztah domorodců k Zemi a zvířatům. Každé ráno děkují zemi za nový den, za všechny její dary, před cestou vyšlou myšlenku pro všechny rostliny a zvířata, že půjdou touto cestou. Dále věří, že každý člověk má nějaký talent a podle talentů také členy své komunity pojmenovávají. Každý člověk tak naplní jeho záměr či poslání a vystoupí ze svého stínu, aby mohl naplnit své poslání. Nejsou zde neutrální členové, kteří se “vezou” s ostatními, plni strachu se prosadit. V komunitě jsou všichni stejně důležití a každý talent je hodnocen stejně. Náčelník se cítí stejně vyvolen pro svoji práci jako například léčitelka či vykladačka snů. Neslaví se zde narozeniny, protože neshledávají nic zajímavého na oslavě toho, že jsme zase o rok starší. Naopak oslavu připraví ten, který se cítí, že se ve svém vývoji posunul dále a má potřebu to sdílet s ostatními či si nechat dát nové jméno. Jméno se jim během života změní několikrát. Věří, že každé zvíře, každá rostlina mají na zemi své místo. Například pro nás otravné mušky, kterých je na poušti spousta, jim čistí uši a nos a uctívají je stejně jako ostatní zvířata. Zvířata téměř nekonzumují, pouze pokud není k dispozici jiná potrava. Pokud už konzumují zvíře, tak takovým způsobem, že po nich nic nezbyde, využijí všechny části těla a nepoužité zbytky poskytnou dalším zvířatům, nezůstává po nich žádný odpad, stopa..

O této knížce bych mohla psát hodiny a to není účelem, rozhodně si ji přečtěte sami, stojí to fakt za to!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *